Iva Hédlová - alternativní terapeutka, mistr reiki

Obavy - agorafobie

AgorafobiePojem Agorafobie se používal původně pro označení obavy z velkého otevřeného prostranství. Ale v současné době se pod tento pojem zahrnují obavy z daleko většího množství situací. Může se jednat o prostory, kde je více lidí (kino, divadlo, ulice, obchody, supermarkety, dopravní prostředky, metro...) nebo naopak místa, kde je pacient sám (v autě, doma, ve výtahu...). 

 

Obavy v situacích mezi množstvím lidí se nejčastěji týkají možnosti, že se pacientovi něco stane (omdlí, zkolabuje, "zblázní se", zemře na infarkt...), že tím na sebe upoutá pozornost, že to bude trapné... nebo že se z toho místa bude jen obtížně dostávat a nemusí to stihnout.

Pokud se jedná o situace, kdy je pacient sám nebo jen s malými dětmi, obavná myšlenka se většinou týká toho, že se mu něco stane (omdlí a zapadne mu jazyk...) a bude potřebovat od někoho pomoc (zavolat lékaře, poskytnout první pomoc...).

Nejčastěji obávaná místa: dopravní prostředky, obchody, neznámá místa, volná prostranství, sály, divadla, místa se špatnou dostupností zdravotní pomoci, dopravní zácpy, stání ve frontách a mnoho a mnoho dalších...

Velmi často je agorafobie spojena s velmi výraznou úzkostí, tzv. panikou.

Téměř vždy je agorafobie spojena s vyhýbavým chováním, které má charakter podle obsahu obavných myšlenek.
Pokud se například obává pacient rizikové situace mezi lidmi, může mít snahu tato místa nenavštěvovat, pošle třeba někoho místo sebe...
Pokud se obává být o samotě, pozve si třeba návštěvu, jde k příbuzným, řídí auto pouze se spolujezdcem...

Jedná se o velmi častou a běžnou poruchu. Nikdo se naprosto nemusí za tento problém stydět. Vyskytuje se běžně u lidí jakéhokoliv vzdělání. Agorafobie není známkou žádného osobního selhání ani neschopnosti.

Terapie: Léčbou volby je Kognitivně behaviorální psychoterapie.
Nejrozšířenější a nejběžnější terapií je psychofarmakoterapie (užívání léků). Výhodná bývá kombinace psychoterapie a užívání léků.

Kazuistiky:

Jan, 37 let, finanční analytik, prožil v supermarketu velice nepříjemný stav, kdy se obával, že omdlí. Podlamovaly se mu nohy, měl pocit, že se mu motá hlava. Když si představil, jak tam leží v bezvědomí, tak mu to přišlo trapné, napadlo ho, že by si mohli lidé myslet, že je opilý nebo zfetovaný. Že by ho také mohl vidět někdo známý. Musel se tam opřít o regál a chvíli čekat, než to přejde. Celá situace ho zaskočila, protože si byl sám sebou vždy velmi jistý, že vše zvládne. Poprvé byl v situaci, kdy se obával, že to nezvládne. Když šel do stejného obchodu další týden, obával se, jestli se to nebude opakovat. Po celou dobu nakupování se více soustředil na to, zda se nějaké příznaky neobjeví, než na nakupované zboží. Pro jistotu si sundal i teplou bundu, aby se mu třeba i z tepla neudělalo zle. První příznak ucítil ve frontě u pokladny. Okamžitě opustil košík a bez nákupu odešel. Venku se mu ulevilo, okamžitě byl zcela bez příznaků, byl rád, že to nenechal dojít tak daleko. Na další nákupy začal chodit již jen se svou přítelkyní, se kterou se cítil jistější. Další problém nastal nečekaně v divadle, kde ho během představení z naprostého klidu vylekal známý nepříjemný pocit. Opět okamžitě odešel.

David, 29 let, účetní, při chůzi po ulici pocítil najednou tak silnou bolest na hrudi, že se vyděsil, že má infarkt. Bolest zcela typicky vystřelovala do levé horní končetiny a lopatky, celý se opotil. Naprosto cizími lidmi se nechal odvézt do nemocnice na interní oddělení. Kde ho vyšetřovali, musel zůstat na lůžku a dokonce i na toaletu ho odvezl zřízenec na vozíku a hlídal ho, aby se mu nic nestalo. Ale ani na EKG a v laboratorních testech se žádný zdravotní problém neprojevil. Zcela bez vysvětlení ho propustili domů. Pouze se opakovaně dotazovali, zda nepožil nějaké drogy. Cítil se zaskočený a stále musel myslet na to, co mu bylo. Praktický lékař ho poslal na rehabilitaci, kde se domnívali, že tyto příznaky mohly být i od krční páteře. Absolvoval celou rehabilitační kůru, vše se zdálo v pořádku do té doby, kdy byl sám doma a opět stejné příznaky. Okamžitě si volal rychlou záchrannou službu. Po příjezdu mu lékař, který si ho pamatoval z nemocnice natočil na místě EKG, které bylo opět v pořádku, píchnul mu injekci na uklidnění a odjel. V dalších týdnech se volání rychlé záchranné služby střídalo s cestami na pohotovost a ani v jednom případě se žádné onemocnění nepotvrdilo.

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 3.50 (1 hlas)
 
Reklama
Obsah tohoto reklamního panelu nesouvisí přímo s publikovaným článkem.
 
nacita se...