Alternativní medicína, zdravý životní styl, ezoterika

PANICKÁ PORUCHA, ÚZKOST, ATAKA

Panická porucha, úzkostÚzkost a strach mají pro člověka adaptivní funkci. Úzkost je proto pro člověka v normálních situacích velmi důležitá – vyostřuje smysly, mobilizuje energii a pomáhá organismu ubránit se, utéci či se vyhnout, pokud se objeví nebezpečí. Mírná úzkost je naprosto normální a prožívá ji každý člověk.

 

 

Pokud však přeroste určitou míru – je nadměrně častá, nadměrně intenzivní a trvá dlouho, nebo se objevuje v nepřiměřené situaci – zasahuje negativně do života. Vede pak k vnitřnímu zmatku, neúčelnému chování a silným emocím až panice.

Úzkost, strach a panická ataka

Rozdíl mezi úzkostí a strachem je ten, že při úzkosti má člověk pocit ohrožení, ale neuvědomuje si z čeho, nemá konkrétní podnět. To vede k tomu, že je ostražitý a připravený na možné nebezpečí. Úzkost může volně plynout, nebo se objevit v záchvatech – panických záchvatech. Spontánní úzkost se objevuje náhle a bez příčiny, na rozdíl od fobie, kdy má člověk strach z konkrétních situací, kterých se lidé obvykle nebojí.

Anticipační úzkost (úzkost z očekávání) je očekávání ohrožující situace, která často vznikne po předešlých záchvatech úzkosti.

Panika je název odvozený od řeckého boha Pana. Pan číhal v lese na poutníky a děsil je. Panický záchvat, panická ataka se projevuje silnou úzkostí až hrůzou, která vzniká náhle, většinou bez zjevné příčiny. Je doprovázena výraznými tělesnými příznaky a má vliv na následné chování: člověk se snaží ze situace utéci, později se vyhýbá místům, kde paniku prožil, nebo má strach, že by se mohla znovu objevit.

Příznaky panické ataky - chování a tělesné projevy

Psychické příznaky Tělesné příznaky

Pocit ohrožení
Pocit napětí
Strach
Nadměrné obavy a starosti,
katastrofické myšlenky a představy
Obtíže s koncentrací
Nespavost 
Zvýšená únavnost  
Lekavost  
Podrážděnost  
Nechutenství nebo naopak nutkání se přejíst
Tíha nebo svírání na hrudi
Pocit vnitřního chvění
Pocity odcizení nebo neskutečna sebe nebo okolí
Pocit únavy
Neschopnost odpočívat 
Záchvaty panické hrůzy
Úzkost z očekávání
Spánkové problémy
Pocity na zvracení
Sevření v krku (»knedlík v krku«)  

Napětí ve svalech
Zkrácení dechu, zrychlené dýchání
nebo pocity nedostatku dechu
Bolesti v zádech, hlavy, ve svalech, páteře
Třes, cukání, roztřesenost 
Nadměrná bdělost a ostražitost
Závratě
Píchání v hlavě
Bušení srdce, rychlý tep
Pocení
Červenání nebo blednutí
Časté močení
Průjem nebo zácpa
Nadýmání a větry
Sucho v ústech
Tlaky v žaludku, v břiše, víření v žaludku
Říhání a návrat kyseliny do jícnu
Mravenčení rukou, předloktí, rtů, nohou
Obtíže s polykáním
Píchání u srdce
Mžitky před očima, rozmazané vidění

 

Během záchvatu dochází k pocitu ztráty kontroly. Postižený má strach z omdlení, ze smrti, ze ztráty sebeovládání nebo ze zešílení. Doprovodem jsou četné tělesné pocity (viz tabulka). Člověk může rozvinout strach, že onemocněl vážnou tělesnou či duševní chorobou (selhává mu srdce, má infarkt, zešílel, aj.).

Záchvaty trvají obvykle 5–30 minut, výjimečně déle. Po záchvatu někdy zůstává třes, napětí a vyčerpání, nebo naopak dojde k uvolnění či ochabnutí.

K rozvoji panické poruchy dochází nejčastěji mezi 23. a 29. rokem, ale může k ní dojít i vdětství či ve stáří. Panickou poruchou trpí 1–2 % populace. Ovšem kolem 10–12 % populace zažije každoročně ojedinělý záchvat paniky. Panická porucha se objevuje 2krát častěji u žen než u mužů.

Velmi často (cca v 15 %) jsou lidé trpící panickou poruchou léčeni u internisty, na kardiologii nebo na neurologii. Výsledky laboratorních vyšetření však bývají opakovaně negativní.

Často se při panické poruše rozvine agorafobie.
 

Únikové chování:

Běžnou reakcí na záchvat paniky je snaha uniknout co nejrychleji z dané situace (např. útěk z metra).

Vyhýbavé chování:

K vyhýbavému chování může postižený dospět z několika důvodů:

Vyhýbá se určitým místům, kde záchvat skutečně zažil, obává se, že se tam bude opakovat (v nákupním centru, v metru).

Vyhýbá se místům, kde sice záchvat neměl, ale předpokládá velmi nepříjemné důsledky fyzické (např. že se pomočí) nebo společenské (znemožní se svým úzkostným chováním) v případě, že by se objevily příznaky.

Vyhýbá se místům, kde není dostupná pomoc (daleko od domova, v lese, v dopravní zácpě).

Vyhýbá se zátěžovým činnostem, při kterých by mohl záchvat paniky vzniknout (např. tělesnému cvičení, milování), nebo při kterých by měl zlé důsledky (řízení auta).

Zabezpečovací chování:

Většinu osob trpících panickou poruchou uklidňuje blízkost osoby, které důvěřují. Ať je to příbuzný, lékař, dobrý přítel nebo rodič, výjimečně i malé dítě. Řada lidí trpících panickou poruchou nosí u sebe nejrůznější uklidňující léky, typicky diazepam, alprazolam nebo bromazepam. Přestože se obávají tělesného postižení, mívají zkušenost, že po psychickém zklidnění panika zmizí.

Jindy se snaží zabezpečit si možnost lékařské pomoci tím, že cestují pouze na místa, kde je lékařská pomoc dostupná. Nebo mají-li např. strach ze ztráty kontroly vyměšování, cestují pouze nalačno nebo na místa, kde určitě toalety dostupné jsou. Typický je také strach zůstávat o samotě.

Vyhledávání pomoci a ujištění:

Obavy, starosti a úzkost vedou osoby trpící poruchou k hledání pomoci a ujišťování. Pomoc hledají u blízkých, někdy u dobrých přátel a často u lékařů různých oborů medicíny. Konkrétní pomoc ani ujištění však nepomohou, protože příznaky paniky jsou natolik silné, že postižený bývá přesvědčen, že mu všichni lžou, nebo nejsou dostatečnými odborníky, aby jeho potížím dobře rozuměli. I když se znovu a znovu nechává vyšetřit a nic vážného se nezjistí, nenachází klid. Uklidnění funguje vždy jen na krátkou chvíli. A téměř vždy s množstvím podstoupených vyšetření dochází paradoxně k nárůstu úzkostí. Někdy si postižený čte různé příručky domácího lékaře, objeví na sobě příznaky různých nemocí a znovu se vyděsí.

Zdroj: FB

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.38 (8 hlasů)
loading...