Iva Hédlová - alternativní terapeutka, mistr reiki

7 NEJČASTĚJŠÍCH EZO KECŮ, ZE KTERÝCH VSTÁVAJÍ VLASY NA HLAVĚ, ALE POPŘÍT JE NEMŮŽETE

Tak vás opustí manžel/ka, onemocní děti a vyhodí vás z práce a batikovaná kolegyně vám řekne „má to tak být“.  Ze které planety ta sektářka je? Hele holka, jdi si pohladit čakru a uleť si klidně na Pluto, ale ty víš o životě fakt prd. Pomyslíte si.

 

Kec č.1 – Má to tak být

Jenže po nějakém týdnu, když už se vybrečíte do sucha, děti se uzdraví a přestanete se živit nenávistí k tomu parchantovi, co vás v tom nechal, a řeknete si, že už je vám všechno jedno, tak se začnou dít věci. 

Váš Egon se totiž vyvzteká, že to není podle něj a váš život se konečně dostane do správných kolejí. Dosud jste totiž byli někde mimo pěšinku svého života. Ten se odvíjel podle toho, jak jste si to naplánovali. A protože to nebylo v souladu s tím, co vás opravdu má potkat, v souladu s vaším úkolem na planetě, tak nastal čas nemilosrdného svržení. Opusťte strach a sledujte, jak to funguje.

Po roce se ohlédnete a budete muset uznat, že „ TO TAK MĚLO BÝT“

Kec č.2 – Nech to plynout

Dostanete pracovní nabídku. A další den druhou. Máte na rozhodnutí tři dny. Vaříte si mozek, protože obě jsou skvělé a vy nevíte, pro kterou se máte rozhodnout. Nervozita stoupá a hrozí, že uděláte nějakou blbost. Nechcete udělat chybu, omíláte pro a proti dnem i nocí, ptáte se přátel na jejich názor, myslíte, že se zblázníte, až přijde rada nad zlato „nech to plynout“.

Co??? Jakože se mám na to vykašlat a ono to nějak dopadne? No tak to ani náhodou!!! Vykašlu se na to a nebudu mít nic, to by tak hrálo, aby byl člověk apatický ke všem výzvám. To by to pak nikde nedotáhl s takovým přístupem!

Ať se nám to líbí nebo ne, život je jednoduchý. Jen naše hlava nám ho pro zábavu dělá složitější. A nejjednodušší v tuto chvíli, je opravdu se na to vykašlat. Probrat v hlavě ta nejdůležitější pro a proti a nechat to být.

Věřte nebo ne, situace se vyvine jen a jen ve váš prospěch. Najednou vám zavolají z jedné z firem, že otvírají pobočku kousek od vás, že by vás tam moc chtěli a jak jste se rozhodli. A bude jasno. Zpětně se ohlédnete a zaručeně si oddychnete „ještěže jsem nevzal tu druhou práci“. Každý to známe. Začněte to aplikovat do všech situací a NECHTE TO PLYNOUT.

Kec č.3 – Musíš to pustit

Čekáte na hovor od nové lásky. A tak nevolá a nevolá, byť to slíbila. Jste nervózní. Katastrofické příběhy se v hlavě perou kdo z koho. Hystericky voláte kamarádce, že vám třeba poradí. A ona řekne „musíš to pustit“. Super, ale jak a co mám jako pustit? Vždyť já to nedržím!

Ale držíte. Upoutáváte pozornost na to, že to NEJDE. A dle vesmírných zákonů na co upoutávám pozornost, to posiluji. Blokuji proud energie a situace stagnuje. Nestane se nic, do té doby, než se zhroutím a řeknu si, že je mi to vlastně jedno. Časem se situace naučíte pouštět hned a bez stopy zlosti či vzteklé odevzdanosti „no tak já to, sakra, pouštím, nooo“.  

Snadno si zhodnotíte vaše možnosti a začnete se věnovat něčemu jinému. Tím je proud energie uvolněn a událost se může vyvíjet dále. Zodpovědně se budete stavět k výzvám a úkolům.

Vezmete, prohlédnete a PUSTÍTE.

Kec č. 4 – Musíš to přijmout

Manžel vám oznámí, že se zamiloval a s novou láskou teď bude trávit čas. Co teď? Umřít? Roztříštit se vzteky na atomy? Zabít ho krutým způsobem a ta jeho krasotinka se na to bude dívat a pak sežere jeho syrová varlata? Vyhodit mu kufry i se třemi dětmi za dveře a ať si poradí? Najít si rychle někoho a oplatit mu to?  Musíte to přijmout.

Ať byste vymysleli sebelepší pomstu, budou to jen výkřiky vašeho ega a obrátí se to proti vám. Když s pokorou přijmete situaci, jako nezbytnou lekci, tak s čistou hlavou přijmete i vyústění této situace. Procházíme různými zkouškami, kdy se zbavujeme závislostí, lpění, zbytečných připoutaností. A když každou situaci přijmete, jakoby říkáte „ Děkuji za tuto lekci a ať je řešení jakékoliv, důvěřuji procesu.“ Když pochopení z hlavy přemístíte i do srdce, kde to řádně procítíte, situace se začne vyvíjet vždy ve váš prospěch.  Bude to možná jinak, než jste si představovali, ale rozhodně dobře a v souladu s vaší cestou, o které nemáte ani ponětí.

Kec č.5 – Všude jsi doma

Přestěhujete se a máte obrovskou radost, je vám skvěle a tak sdílíte radost s přáteli, jak se konečně cítíte jako doma a kamarád vlažně odvětí „všude jsi přece doma“.  Blablabla, myslíte si. Otravné ezoterické poučky. Člověk už ani nemůže projevit radost , aby se neobjevil nějaký ezoteoretik.

Jistě, že není třeba každou sebemenší životní situaci stylizovat do něčeho přemoudrého. Co tím ale kamarád ve skutečnosti myslel?

V určité úrovni našeho duchovního vývoje hledáme podněty ke spokojenosti zvenčí. Krmíme se zážitky a předměty, které zabíjí nudu. Někde se cítíme, dobře, jiné místo na nás působí hrozně. To vše jsou jen důkazy o naší oddělenosti od sebe samých. Když si zavřeme oči a uvnitřníme se, všechny nepříjemné pocity a problémy mizí. Když to trénujeme a pozornost upínáme na sebe a ne na okolí, cítíme se dobře všude. Protože ten domov si neseme sebou, ve svém srdci.

Pak je jedno jestli jsme někde v gethu nebo na rozkvetlé louce. Klid a mír je v nás a tudíž všude kolem nás.

Kec č. 6 – Je tvým zrcadlem

„Bože ta ženská mě štve! Vždyť ona je tak namyšlená a jak se chová k manželovi. Hnus.“ Chcete si postěžovat a podrbat sousedku s kamarádkou na kafi a ta vás setře větou „Ona ti zrcadlí tebe samotnou.“ Co? Takže já jsem taky namyšlená a chovám se hrozně k manželovi?  To ani náhodou!

Nejprve se cítíte velmi pobouřeni. Jenže když se nad tím zamyslíte a pojmenujete pocit, který máte při pohledu na sousedčino chování, budete muset uznat, že jste to vy. Možná v daleko menším měřítku, používáte stejné manipulativní techniky, ke svým dětem, manželovi, přátelům a ona je tady proto, aby jste si toho všimli. Protože vše, co se vás emočně dotýká, je váš nezpracovaný problém. Pak už se nemůžete na nikoho zlobit a nikoho odsuzovat, ale vždy si položíte otázku „CO MI ZRCADLÍ?“

Kec č.7 – Všichni jsme jedno

Hrozíte se uprchlíků, nemáte rádi organizované skupiny, trápí vás pohled na zbídačená zvířátka, odsuzujete a neustále se rozhořčujete nad tím, jak to v tom světě funguje.  Už nevíte, komu byste pomohli jako první a když se chcete pochlubit kamarádovi, jak jste skvělí, že pomáháte světu, tak vás setře s tím, že naděláte, stejně „ jsme všichni jedno“. To zní jako pořádná blbost, co? Na planetě je 6 miliard lidí a každý z nich jste vy? Co ze sebe vydat autentičtějšího než „muhehehee“.

Tuto rovinu nemusíte chápat hned. Jednou totiž zaručeně dojde ke vhledu, kdy to naplno procítíte. Vaše mysl z toho bude tak zmatená, že to nepůjde popsat slovy. Možná pocítíte i strach a úzkost z toho spojeného nekonečného prostoru. Netrapte se tím a na tuto úroveň se zatím vykašlete.

Aby to ale vaše mysl aspoň trochu mohla uchopit, našla jsem výborné vysvětlení od Neala Donalda Walsche z knihy Hovory s Bohem. Myšlenku použiji.

Všechny duše, těla i věci jsou jediná energie. Nemá nikde konec ani nikde začátek. Vzduch také nemá konec ani začátek. Ale může se stát, že v určité části místnosti je vzduch hustší, v jiné místnosti se vám špatně dýchá atp. To samé jsou naše těla. Jedna duše, jedna energie, která se energeticky nahustila a vytvořila tělo. Ale každé tělo je pořád ta samá duše.

A proto jsme VŠICHNI JEDNO. Proto když se díváte na souseda, díváte se na sebe. To samé platí pro věci, zvířata, cokoliv. Je vaše součást. Jste to vy.

Proto převezměte odpovědnost za své životy, neb vše co tvoříte vy, byť jen v myšlenkách, se zobrazí kolem vás. Vést kvalitně a spokojeně svůj vlastní život je to nejvíc, co můžete pro svět udělat.

A pokud vás napadne ještě nějaký ezo kec navíc, můžete komentovat pod článkem.

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.77 (11 hlasů)
 
Reklama
Obsah tohoto reklamního panelu nesouvisí přímo s publikovaným článkem.
 
nacita se...