Iva Hédlová - alternativní terapeutka, mistr reiki

DALAJLÁMA KE SVÉ REINKARNACI

Dalajláma se v  komentáři svého rozhovoru s presidentem USA Barackem Obamou zmínil o tom, že  dalajlámova reinkarnace, znovuzrození či příští život, je logicky koneckonců jeho záležitost, že to není věc nikoho jiného a  zdůraznil, že o svém budoucím životě definitivně rozhodne on sám, nikdo jiný.

 

Podrobně se k této otázce vyjádřil  24. září 2011 ve svém  Prohlášení Jeho Svatosti 14. dalajlámy Tenzin Gyatso  v záležitosti  jeho reinkarnace(Statement of His Holiness the Fourteenth Dalai Lama, Tenzin Gyatso, on the Issue of His Reincarnation.Anglický překlad  tohoto „Prohlášení“ z tibetštiny je zveřejněn na http://dalailama.com/messages/tibet/reincarnation-statement).

Prohlášení je značně obsáhlé. Proto je v tomto článku přeloženo  plné znění pouze těch části, jež jsou důležité pro   porozumění duchovnímu principujedinečné tibetské tradice reinkarnace a tím zároveň pro pochopení stanoviska dalajlámy („Minulé a budoucí životy“, „Jak probíhá reinkarnace“,  „Význam pojmu tulku“) a závěrečné stanovisko „Příští inkarnace dalajlámy“.  Zbývající  části  textu jsou  uvedeny  formou krátké informace.

Prohlášení Jeho Svatosti 14. dalajlámy Tenzin Gyatso  v záležitosti  jeho reinkarnace
Úvodem (krácená informace)  zmiňuje  dalajláma vznik a vývoj jedinečné tibetské tradice  uznávání reinkarnace velkých učenců, která funguje 600 let a úlohu těchto učenců v buddhistické nauce a v životě klášterů.  Popisuje historické okolnosti vzniku institutu dalajlámy  jako politického a duchovního vůdce Tibetu, který  trval od roku 1642  a okolnosti současného přechodu  tibetské teokracie k demokracii  .

Minulé a budoucí životy (překlad)
Abychom přijali reinkarnaci nebo skutečnost existence tulku, je třeba přijmout existenci minulých a budoucích životů. Do tohoto současného života přicházejí cítící bytosti ze svých dřívějších životů a po smrti se rodí znovu. Tento postup kontinuálních zrodů akceptují všechny staré indické duchovní tradice a filosofické školy, s výjimkou materialistického hnutí Čárváka.Někteří moderní myslitelé zavrhují minulé a budoucí životy vycházejíce z toho, že je nelze vidět. Jiní z toho nevyvozují tak jednoznačné závěry.
Přestože mnohé náboženské tradice  znovuzrození akceptují, jejich názory na to, co se znovuzrozuje, jak se to znovuzrozuje a jak to prochází přechodným obdobím mezi dvěma životy, se liší. Některé náboženské tradice přijímají  možnost budoucího života, ale zavrhují myšlenku minulých životů.

Buddhisté obecně věří, že zrozování nemá počátek a že jakmile přemožením karmy a destruktivních emocí dosáhneme osvobození  z cyklu existencí,  nebudeme se již působením těchto podmínek znovu zrozovat. Takže buddhisté věří, že existuje  konec znovuzrozování v důsledku karmy a destruktivních emocí, většina buddhistických filosofických škol neakceptuje stanovisko, že proud mysli končí.  Zavrhnout minulé a budoucí znovuzrozování by odporovalo buddhistickému pojetí příčiny, procesu a  výsledku,  které se vysvětluje ovládnutím  nebo neovládnutím mysli. Pokud jsme na  zavrhujícím stanovisku, pak musíme logicky akceptovat, že  na svět jeho obyvatelé přicházejí bez příčin a bez podmínek. Pokud jste buddhista, musíte tedy akceptovat minulé a budoucí znovuzrozování.

Pro ty, kdo se upamatují  na své minulé životy, je znovuzrození jasnou zkušeností.  Avšak většina  obyčejných  bytostí při procházení smrtí a  stadiem mezi životy a znovuzrozením na své minulé životy zapomene. Protože minulá a budoucí znovuzrození jsou pro ně poněkud zastřená,  musíme jim minulá a budoucí znovuzrození vyjevit logikou, podepřenou důkazy.

Ve slovech Buddhy jsou obsaženy různé logické argumenty a následné komentáře, dokazující
existenci minulých a budoucích životů. Lze je zkráceně shrnout do čtyř bodů: logika argumentu, že jevům předcházejí jevy podobného typu, logika toho, že jevům předchází podstatná příčina, logika skutečnosti, že se mysl obeznámila s jevy v minulosti, logika  získání zkušenosti s jevy v minulosti.

Všechny tyto argumenty se konec konců zakládají na představě, že podstatnou příčinou povahy mysli, její světlosti a uvědomění  jsou  jas a vědomí. Podstatnou  příčinou mysli nemůže být nějaká jiná entita jako u neživého předmětu. To je zřejmé. Logickou analýzou vyvozujeme, že nový proud jasnosti a vědomí  nemůže vzniknout bez příčiny nebo z nesouvisející příčiny. Pokud zjišťujeme, že mysl nemůže vzniknout v laboratoři, pak z toho soudíme, že nic nemůže přerušit kontinuitu subtilního jasu a vědomí.
 
Pokud vím, nikdo z moderních psychologů, fyziků  nebo neurovědců nebyl schopen zaznamenat nebo předpovědět vznik mysli buď z hmoty nebo  bez příčiny.

Existují lidé, kteří si vzpomínají na své bezprostřední minulé životy nebo dokonce na více minulých životů  a jsou také schopni poznat místa a příbuzné osoby z těchto životů. To není něco, co se přihodilo jen v minulosti. Dokonce i dnes je mnoho lidí na východě a západě, kteří si mohou  vybavit příhody a zkušenosti z minulých životů. Zamítat  to nepatří k poctivému a nestrannému výzkumu, je to  popřením uvedené  evidence. Tibetský sytém rozpoznávání reinkarnace je autentický způsob výzkumu, který se zakládá na vzpomínkách lidí na jejich minulé životy.

Jak probíhá znovuzrození (překlad)
Jsou dvě cesty, jak probíhá znovuzrození po smrti: znovuzrození pod tlakem karmy a negativních emocí a  reinkarnace mocí soucítění a modliteb. Pokud jde o první (znovuzrození pod tlakem karmy a negativních emocí - pozn.překl.),  vychází z toho, že kvůli nevědomosti se tvoří negativní a pozitivní karma a jejich vtisky zůstávají ve vědomí. Lpění a chtíč reaktivují tyto vtisky a  pohánějí nás do budoucího života. Tak přijímáme znovuzrození nedobrovolně ve vyšších nebo nižších sférách. Touto cestou obyčejné bytosti krouží existencemi jako otáčející se kolo. Ale i za těchto podmínek mohou obyčejné bytosti s nadějí na kladný výsledek začít svědomitě s praktikováním ctností ve svém každodenním životě. Seznámí  se tak s ctností, která  může být  v okamžiku smrti reaktivována a poskytne jim prostředek ke znovuzrození ve vyšší sféře existence. Vynikající  bódhisattvové, kteří dosáhli cesty zření, se naproti tomu nezrozují znovu skrze sílu své karmy a destruktivních emocí, ale mocí svého soucítění s cítícími bytostmi a svými modlitbami o prospěch druhých. Jsou schopni zvolit místo a dobu narození i své budoucí rodiče. Takové znovuzrození, jež má prospět jedině druhým, je znovuzrozením silou soucítění a modliteb.

Význam  pojmu tulku  (překlad)
Počátek tibetského zvyku používat přídomek tulku (tělo Buddhovy emanace)  pro uznané reinkarnace spadá, jak se zdá, do období, kdy jej  zasvěcení začali používat jako čestného  titulu, od té doby se stal  obecným výrazem. Obecně se termín „tulku“  vztahuje na zvláštní  aspekt Buddhy, jeden ze tří nebo čtyř aspektů popisovaných  ve vozidle súter. V souladu s vysvětlením   těchto aspektů Buddhy i osoba, která je zcela vázána destruktivními emocemi  a karmou má potenciál realizovat tělo pravdy (dharmakája), tvořené tělem pravdy a moudrosti a podstatou těla moudrosti. První se vztahuje k osvícené mysli Buddhy, jež zří přímo a přesně  vše existující v jediném okamžiku. Nahromaděním  zásluh a moudrosti během dlouhé  doby je očištěno od všech destruktivních emocí a jejich stop.  Druhá,  podstata těla moudrosti, se vztahuje na prázdnou podstatu vše vědoucí osvícené mysli. Obě společně jsou aspekty buddhů samých. Protože jsou přímo přístupné pouze buddhům samotným, nikoli druhým,  je nutné, aby se buddhové manifestovali v tělesné formě, pokud mají být přístupní cítícím bytostem a pomáhat jim. Proto  je nejlepším fyzickým aspektem buddhy  tělo dokonalého vybavení (sambhobakája), jež je dosažitelné pro vynikající  bódhisattvy a vyznačuje se pěti jistými kvalitami, které sídlí  v nebi Akaníštha (1). Z těla dokonalého vybavení se manifestují  myriady  emanací buddhů nebo tulku (nirmanakája), kteří se objevují jako bohové nebo lidé a jsou přístupní též obyčejným lidem. Tyto dva tělesné aspekty buddhy se označují jako tělesné formy a jsou určeny pro druhé.  Tělo emanace je trojí: a) nejvyšší  tělo emanace jako například Šákjamuni Buddha, historický Buddha, který se vyznačoval dvanácti činy buddhy: narodil se v místě, jež zvolil, atd., b) emanační tělo umění, jež slouží druhým ve formě řemeslníka, umělce atd., c) inkarnované tělo emanace, v němž buddhové přijímají různé formy - jako lidské bytosti, božstva, řeky, mosty, léčivé rostliny, stromy, aby mohli  pomáhat cítícím bytostem. Reinkarnace duchovních mistrů, poznaná a známá jako tibetští  tulku spadá mezi těmito třemi typy  těla emanací    do třetí kategorie. Mezi těmito tulku mohou  být  mnozí, již jsou skutečně kvalifikovanými inkarnacemi těla emanace buddhů, nemusí to však nutně platit o všech. Mezi tibetskými  tulku mohou být takoví, kteří jsou reinkarnacemi nejvyšších bódhisattvů i ti, kteří jsou reinkarnacemi bódhisattvů na cestách shromažďování a přípravy, stejně jako reinkarnacemi mistrů, kteří jsou dosud evidentně před vstupem na cestu bódhisattvů. Titul „tulku“ je tedy dáván reinkarnovaným lámům buď proto, že se podobají osvíceným bytostem nebo kvůli jejich napojení na určité kvality osvícených bytostí.

Jak pravil Jamyang Khyentse Wangpo: „Reinkarnace je to co, co se udá, když se někdo znovuzrodí po odchodu předchůdce, emanace se projevují aniž  zdroj odejde“.

Následující kapitoly  věnuje dalajláma (krácená informace) historii  vývoje  systému, kterým se uznává, kdo je z předešlého života  kým. V životopisech indických světců jsou zmínky o místech jejich předchozího života, avšak systém uznávání  reinkarnovaných  mistrů  v Indii nevznikl. Původní tibetská tradice bönismu uznávala minulé a budoucí životy již před příchodem buddhismu. Uctívání  reinkarnace  velkých mistrů je zachyceno již v  původních tibetských textech,   formální uznávání reinkarnace duchovního mistra  v Tibetu začíná však až počátkem  třináctého století v linii karmapů. Mezi tulku, uznanými v Tibetu,  jsou tak uznáváni mniši a laici praktikující tantry, muži a ženy.  Sytém uznávání reinkarnací se postupně  v Tibetu rozšířil na další buddhistické tradice a na bönismus. V současnosti jsou tulku uznáni ve všech buddhistických tradicích: Sakya, Geluk, Kagyu a Nyingma, stejně jako Jonang a Bodong. Je též zřejmé, že někteří z těchto tulku jsou hanební.

Ve způsobech uznávání tulkuů  se vyvinuly a posílily různé postupy, mimo jiné dopisy předchůdců, důvěryhodný popis předešlého života, poznávání předmětů, užívaných předchůdcem a poznávání  jemu blízkých osob. Je-li více kandidátů než jeden a rozhodnutí je obtížné, přikročí se k  věštění.

Dalajláma pak v dalším textu uvádí podrobnosti  o předpokladech, podmiňujících reinkarnaci a o různých typech  reinkarnací.  Reinkarnace  obvykle následuje po úmrtí lidské bytosti, přičemž obyčejní lidé nemohou projevit emanace před úmrtím (ma-dhey tulku),  kdežto vysocí bódhisattvové, kteří se mohou manifestovat simultánně v obrovském množství těl, mohou se před smrtí  emanovat. Cílem reinkarnace je pokračovat ve službě Nauce (dharmě) a cítícím bytostem, proto politické tlaky, jež v historii Tibetu ovlivnily neblaze také systém uznávání reinkarnace, poškodily  Nauku. V nedávné minulosti  shovívavostí k nečistým metodám uznávání reinkarnací uškodili neodpovědní manažeři velkých lamaistických majetků jak dharmě, tak klášterní komunitě a tibetské společnosti. Současní vládci Čínské lidové republiky jako komunisté zavrhují náboženství, avšak vměšují se do náboženských záležitostí. Prohlašují, že po smrti dalajlámy uznají patnáctého dalajlámu podle své volby -připravili tedy podrobnou strategii, jak  oklamat Tibeťany, následovníky tibetské buddhistické tradice a světovou veřejnost. Dalajláma nakonec znovu připomíná svou povinnost chránit dharmu a cítící bytosti a zabránit destruktivním plánům, a  závěrem činí vlastní prohlášení.

Příští inkarnace dalajlámy (překlad)
Jak jsem již uvedl, je reinkarnace fenomén, který by se měl uskutečnit buď volním rozhodnutím dotyčné osoby nebo přinejmenším silou jeho nebo její karmy, zásluhy a modliteb. Z toho plyne, že jedině osoba, která se reinkarnuje,  má zákonitě  oprávnění rozhodovat, kde a jak se znovuzrodí a jak má být její reinkarnace poznána. Nikdo druhý skutečně nemůže násilím přinucovat osobu, jíž se to týká, nebo jí manipulovat. Zvlášť nepatřičné je, aby čínští komunisté, kteří explicitně zavrhují i pouhé  pomyšlení na minulé a budoucí životy, a tím spíše koncepci reinkarnovaných tulkuů, zasahovali do systému reinkarnace,  zvláště  u reinkarnace dalajlámů a pančenlámů.  Takové nestydaté vměšování je v rozporu s jejich vlastní politickou ideologií a odhaluje dvojakost jejich morálky. Pokud by měla tato situace pokračovat v  budoucnosti, nebude možné, aby Tibeťané a ti, kdo pokračují  v tradici tibetského buddhismu, takové vměšování uznali nebo je přijali.

Když mi bude devadesát, poradím se s vysokými duchovními představiteli  tradičního tibetského buddhismu, s tibetskou veřejností a dalšími následovníky tibetského buddhismu, a zhodnotím, zda má tradice dalajlámy pokračovat či nikoli. Na základě toho se rozhodneme. Pakliže bude rozhodnuto, že reinkarnace dalajlámy má pokračovat a je třeba uznat  patnáctého dalajlámu, budou za to odpovídat primárně představitelé dalajlámovy nadace Gaden Phodrang Trust. Ti se mají radit s různými vedoucími činiteli tibetské buddhistické tradice a se spolehlivými ochránci Nauky, již jsou vázáni přísahou a nerozlučně spojeni s linií dalajlámů. Mají vyhledat doporučení  a usměrnění od příslušných bytostí a uskutečnit postupy vyhledávání a poznání v souladu s tradicí minulosti. Zanechám jasně psaná pravidla v této věci. Pamatujte, že mimo reinkarnaci, uznanou těmito zákonitými metodami nemá být uznán nebo přijat kandidát  na základě politických hledisek kohokoli, včetně hledisek Čínské lidové republiky.

Dalajláma
Dharamsala     

(1) Akaníštha -  nejvyšší čistá sféra blažených, dosažitelná ve čtvrtém džhana, stále ještě ve tvaru  (Květoslav Minařík: Malý mystický slovník naučný,Canopus, Praha 1992, sféry,  s. 378)

Pro Jitřní zemi přeložila a zpracovala
Anna Servanska

Anna Servanská (dalailama.com)

 
 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.83 (3 hlasů)
nacita se...