Iva Hédlová - alternativní terapeutka, mistr reiki

PRAVDA O VÝVOJOVÝCH ETAPÁCH NA DUCHOVNÍ CESTĚ

Mám na mysli etapy, kterými se projde každý, kdo se začne zajímat o věci tzv. MEZI NEBEM A ZEMÍ… Je možné, že některou etapou si dotyčný neprojde, ale podle vlastní zkušenosti a zkušenosti lidí, se kterými jsem se setkala… mám pocit, že si těmi etapami prošel každý.

 

První etapa …probuzení

K probuzení většinou dochází v době, kdy po ocitnutí se na pomyslném dnu, na které jsme se z nějakého důvodu ocitli… se snažíme vstát. Začínáme přemýšlet, vnímat, cítit něco, co ještě nedokážeme pořádně specifikovat…ale víme podvědomě, že někde něco je… že to co se nám stalo nemůže být jen tak…a pak už stačí jen se rozpomenout co nám to ta naše známá povídala….a začneme hledat a pátrat a vyptávat se… a dostáváme se do druhé etapy.

Druhá etapa …hledání a nacházení

Naše známá nás zaujme svým povídáním o pozitivním myšlení, o bohu, o alternativní medicíně, o věcech mezi nebem a zemí… dostane se nám do ruky knížka, článek na internetu… a máme pocit, že začínáme chápat… a hledáme další a další pravdy, ptáme se a nacházíme odpovědi… Máme pocit blaženosti, že konečně známe odpovědi na své otázky, všechno nám do sebe zapadá… a chtiví učení se, poznávání, hledáme dál a dál ….a informací v dnešní době je opravdu mnoho. Ale pozor… čím víc informací, tím víc pravd… a tam se o jedné věci píše tak…a na jinde je to jinak… a v naší jistotě nastává prasklina… která se nazývá… nejistota. Tak jak jsem si byli před nějakou dobou jisti svou pravdou, kterou  jsme nalezli…najednou jsme na pochybách.

Třetí etapa… etapa zmatku a zviklání

Naše pochybnosti o tom, kde je pravda…čemu věřit, nás kolikrát zviklává natolik, že máme chuť s celým duchovnem praštit a vrátit se k myšlení, kterému jsme kdysi věřili. O to víc, máme tuto potřebu, protože narážíme ve svém okolí převážně na lidi,  kteří nemají pro naše nové chápání pochopení, vysmívají se nám za záda, chtějí argumenty, které jim nedokážeme dát… ba dokonce díky zmatku, který v nás nastal… jim nedokážeme nic vysvětlit…a přitom jsme si o tom co víme, chtěli tak povídat a přesvědčovat ty nevěřící blázny, že je pravda taková jakou jsme našli.  Někdo to dokonce udělá… přestane hledat pravdy, přestane se zajímat o duchovno a pravdy, které před pár dny ještě tolik hltal a byl toho plný….uteče a nechává to být…..dostává se do etapy „zastavení“.

Čtvrtá etapa…zastavení

K zastavení dochází jak už jsem před chvílí uvedla v době, kdy pociťujeme zmatek, čemu věřit, kde je pravda…. Můžu vás ubezpečit, kdo k duchovnu „přičichne“… tak už nesejde z této cesty napořád (i když výjimky mohou být)… je to jen čas pro oddech… čas pro to, aby se v nás všechno tak nějak srovnalo a protřídilo … po čase začneme hledat zase, ale tentokrát už si vybíráme… z množství informací. Tentokrát začínáme stavět své pilíře, o které se v čase nějaké nejistoty můžeme opřít a můžeme na nich stavět další a další své pravdy.

U etapy zastavení bych se ještě pozastavila

K zastavení dochází i v průběhu dalších našich kroků na duchovní cestě. Spousta lidí bere zastavení i jako jistý trest… dám příklad pro lepší pochopení.

Máme pevné pilíře pravd, dokonce např. vykládáme karty, nebo kreslíme…a z ničeho nic… prásk… nejde nám to… chybujeme… tužka se ani nehne… karty nám padají z rukou… přestáváme cítit co jsme cítili. Ano…může to být i zastavení jako trest za to, že jsme sešli z cesty po které máme jít… protože děláme a nebo jsme udělali něco špatně…. Ale většinou se jedná o zastavení… abychom si v sobě zase na chvilku všechno v klidu uspořádali… abychom načerpali nové síly pro další kroky na naší cestě. Když fyzicky pracujete, potřebujete rovněž odpočinek k obnově sil a regeneraci svého těla… tak nějak je to i tady…

Pátý krok….duchovní lenost

Touto etapou si nemusí projít každý, ale sklon k ní máme všichni. Duchovní leností nazývám toho, kdo všechny boly a své potřeby háže na ty naše kluky prdelkaté a na boha. Je to lenost a zbavování se odpovědnosti za svůj život…však oni to ti nahoře nějak udělají aby si ke mně láska, peníze, štěstí, radost…našli cestu. Čekají, škrabou se na hlavách, někdy ani to ne…protože se sepnutýma rukama to jde těžko…a čekají a čekají a když se nedočkají, tak jsou ve sračkách o kterých si myslí, že když mají na záchodě křišťálovou pyramidu a spláchnou s tím svým …ÓÓM…že se sračky promění v čirou vodu, kterou zrovna mohou pít. Omyl… tak to není… i v duchovnu je něco za něco… i tady člověk na sobě musí zapracovat… v pochopení…že může požádat o pomoc ty nahoře… ale taky pro to něco musí udělat…jestli bude doma klečet a modlit se, aby si ho láska našla…tož to se plete…musí mezi lidi, aby si ho láska našla… atd. atd.

Šestý  krok… hlubší pochopení a zrání

Na začátku našeho probuzení jsme nadšení nacházením nových pravd, které nás uspokojují a někdy můžeme na okolí působit jako nějací fanatici …jsme toho plní… lítáme a máme hlavu v oblacích… doslova lítáme…

Teprve v této etapě pochopení.. si uvědomujeme…že nemáme létat, ale že máme mít hlavu v oblacích, ale nohy pevně na zemi. Jde o rovnováhu, která když je porušená…tak se to hold odráží na našem chování. Člověk, který je nevyvážený… nedokáže chápat druhé a dívat se na jejich pravdy a pak dochází k neporozumění… člověk, materiálně založený, který potřebuje mít na všechno důkazy, argumenty… nedokáže pochopit človíčka, který létá… a obráceně. Oba jsou v nerovnováze.

Člověk vyrovnaný… se dokáže podívat na pravdy i materiálně založeného člověka…tak jako na toho, který létá… Své pravdy už má prožité a pochopené a tak není pro něj problém je umět vysvětlit… nemá potřebu jako na začátku někoho přesvědčovat o svých pravdách… ví, že jeho pravdy jsou pilířem pro jeho víru… jeho cestu. Kdo má pochopit ten pochopí.

V této etapě si do svého života začínáme už opravdově a v hojném počtu k sobě přitahovat stejně naladěné lidi… se stejným a nebo podobným pochopením…protože naše myšlenky, naše pravdy už mají sílu díky tomu, že mají pevný základní pilíř.

Duchovno = život v přítomnosti.

A člověk zraje dál a dál…až se dostane do sedmé etapy… a tou je osvícení…ale k osvícení jsem se nedostala… a tak mi nepřísluší o ní psát… Tou jsem si neprošla…alespoň ne za tohoto života. Ale o jednom jsem přesvědčená… že když ne za života…tak po životě…ten pocit osvícení zažijeme všichni…

Mějte se a smějte se….a nelekejte se některé etapy… je přirozená pro vaši cestu…

S láskou……vaše Zrzka
  

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)
nacita se...