Iva Hédlová - alternativní terapeutka, mistr reiki

NAŠE EXISTENCE MIMO TĚLO

astrální cestováníJe po výstupu z těla zachována fyzická forma? (tázajícího zajímá, zda máme po našem výstupu z fyzického těla dál lidskou podobu, tedy zda je naše jemnohmotné tělo jakousi kopií těla fyzického).
 

 

Může být zachována. Ale nemusí. Někdy se své fyzické formy zcela zbavíte. Přeléváte se sami v sobě jako oblak živého vědomí, ze kterého se vytahují a do kterého se opět vtahují vaše chapadla…například. Můžete být velice „amorfní“, a přesto se cítíte daleko jistěji a stabilněji než v hmotné formě.

Je možné se takto dostat i mimo Zemi?

Jistě. Když opustím tělo, uplouvám často mimo Zemi. V kosmickém prostoru se vaše rozměry mohou změnit. Můžete se například roztáhnout do průzračné mentální koule, která se jen tak vznáší v prázdnu... Přitom vidíte vše, co je pod vámi a zároveň i nad vámi. Nemusíte se už vázat na lidské tělesné schéma. Mimo tělo nepatříte k druhu Homo sapiens. Jste energetická bytost.

Lze v tomto stavu navštěvovat jiné planety?

Lze cokoliv. Můžete prozkoumat celý fyzický vesmír. Ale musíte se udržet na jeho vibrační hladině. Vaše vnímání je daleko ostřejší a vy můžete vnímat i jinými způsob než v těle. Často zůstávám zavěšen v otevřeném prostoru kosmu celé hodiny - a přitom vidím hvězdy, jak září ze všech koutů v různých odlišných barvách. Hvezdy jsou živé. Každá hvězda vysílá proud svých vibrací. Vibrace z různých hvězd mají různou frekvenci a liší se navzájem ještě mnoha jinými charakteristikami, pro které dnes ještě neexistují ekvivalentní lidské termíny.

Stačí upřít pozornost do určitého takového proudu, napojit se na něj - a okamžitě vstupujete do její reality, okamžitě tuto hvězdu hluboce chápete... Všechny hvězdy jsou vlastně jen víry kvantového vědomí rozmístěné v prostoru. Jsou jako brány, které se otevírají, rozšiřují se a znova se zavírají, stahují do sebe - když splní určitou funkci, kterou jim propůjčil Rozum Existence.

A lze se k hvězdám dostat?

Ano, během zlomku sekundy. Můžete plout mezi hvězdami jako nějaká průsvitná kosmická loď, která je celá vytvořená z energie vědomí, ale můžete se také pouhým zaměřením své pozornosti snadno přenést tam či jinam... Mně osobně pomáhá napojit se na danou hvězdnou vibraci. Naslouchám vesmíru povrchem své duše a pak se mohu rozhodnout vydat se do nějakého konkrétního místa. Hvězd je nepředstavitelně mnoho... Pokud si vyberete nějaký cíl, jednoduše do něj pak skočíte. I tento takzvaně hmotný vesmír je mnohem rozlehlejší, než si dnes člověk dokáže představit. Je to velkorysá časoprostorová stavba…

Lze takto najít ve vesmíru život?

Vesmír sám je Život. Život je všude, ale ne vždy je viditelný na první pohled. Například průzkum planet vyžaduje znalost nejednoznačnosti časoprostoru. Zjistil jsem, že časoprostor není jednoznačně daný… Přiblížíš se k nějaké planetě a zdá se ti „mrtvá“, holá... Ale planety mívají více časoprostorových úrovní, jakýchsi paralelních vrstev své existence... Každá vrstva má přitom svoji rychlost plynutí času a její prostor je složen z poněkud se lišících částic. Víte, Vesmír je příliš ŽIVÝ na to, aby byl zcela jednoznačný.

Vesmír si s vámi dokáže hrát. Něco před vámi ukryje, něco vám zjeví. Vždy záleží na vás jako na poutníkovi Bytím – vy jste ten klíč, který odemyká světy. Tam, kde někdo jiný vidí vyprahlou poušť bez života, vy můžete objevit kvetoucí zahrady a nádherná města.

Jak je něco takového možné?

Každá planeta nebo hvězda se nám ve skutečnosti nabízí v mnoha svých paralelně existujících variantách. Planety se podobají cibulím o mnoha energetických slupkách. Každá slupka představuje určitý časoprostor. Ten může být obydlen nebo alespoň nějak využíván obyvateli Vesmíru nebo je pustý nebo divoký. Když se na tu kterou planetu napojuješ, TVOJE energie si vždy odemkne odpovídající hladinu její reality. Jen na tobě záleží, jakou z jejích slupek si vybereš.

Takže zprávy poutníků po hvězdách se mohou lišit!

Jistě. Pokud jsou to poutníci nezkušení, nechápou, co se děje... Ale po speciálním výcviku, který nemusí proběhnout na Zemi, to dokáže každý, kdo chce „odemykat“ světy tak, jako by měl k dispozici celou sadu různých klíčů.

Jak takový výcvik probíhá?

V kosmu i na astrále je spousta výcvikových základen, kde se můžete něco takového naučit. Důležité je naučit se vytělesňovat a NAJÍT tato místa... Není to tak těžké. Výcvik spočívá ve zvládnutí umění vědomé změny vlastních vibrací. Tím, že rozkmitáš sebe sama do určité frekvence, se ti zviditelní přesně ta planetární slupka, která kmitá na téže frekvenci. Je to jednoduché. Není v tom žádná mystika. Je to jen fyzika spojená s vědomím – fyzika budoucnosti.

Můžeš uvést nějaký příklad skrytého života na planetách, které jsou zdánlivě pusté? Třeba přímo ve Sluneční soustavě?

Když se díváš třeba na Jupiterův měsíc Ganymed, vidíš ho na té vlnové frekvenci, která se shoduje s kmity tvého vlastního vědomí. Pokud vibruješ na frekvenci Země, vidíš tu planetu tak, jak ji zachycují pozemské sondy. Pokud vibruješ trochu rychleji, můžeš vejít do jejích odlišných časoprostorových slupek, kde spatříš rozsáhlé mimozemské základny. Už v dětství jsem někdy vstupoval do dálkového kontaktu s obyvateli těchto základen. Opěrný bod zde mají jednotky, které hlídají Sluneční systém. My je nevidíme, a to přesto, že jde o hmotné tvory.

Podobné je to i na jiných planetách... Hmota není přesně to, zač ji považujeme. Hmota je složitější jev. Částice hmoty mohou vibrovat mnoha způsoby a mnoha rychlostmi – a i když se jedná o pevnou hmotu, nedokážeme ji vnímat, pokud její kmity neodpovídají parametrům nastaveným v nás samých.

Je to, jako by se každá planeta skládala z několika vrstev hmoty?

Ano, tytéž planety existují ve více hmotných verzích. Vysvětlení přichází, když posunete své vědomí do vyšších energetických center. Pak zjistíte, že to, čemu lidé říkají „planety“, nejsou až tak pevné a stabilní objekty… Jsou to spíše frekvence, které zachycuje Mysl, jejíž parametry jsou nastavené tak, aby je vnímala… Každá planeta je z tohoto pohledu spíše měnlivá iluze. Planeta může pozorovateli nastavit řadu styčných ploch s jeho myslí. A napojením se na každou z nich se mu ukáže něco jiného. S tím souvisí celý Velký Trik fyzické reality. Fyzická realita je výtvor Mysli – to musíme mít stále na zřeteli.

Takže při průzkumu planet jsou rozhodující vlastnosti pozorovatele?

Jistě, přesně tak... To, jak konkrétní planetu vnímáš, záleží vždy na tobě. Planeta viděná z vyšší dimenze vypadá jako bodový zdroj vibrací, ne jako koule. Vibrace v sobě nesou spousty vzorů, spousty geometrických šablon, které ve tvé mysli simulují fyzickou realitu. A záleží vždy na tom, na jakou z těch vibrací se svojí myslí vyladíš. Podobá se to přepínání kosmických televizních programů. Pozor – ani Země není v tomto smyslu výjimkou! I ona je tvořena více paralelními slupkami reality!

Tento poznatek hodně mění naše názory na vesmír a hledání života... Zdá se, že obydlených planet je tedy mnohem víc, než jsme si představovali?

Jsou všude. Všude kolem nás. Ale „planety“ jsou jen nepatrnou částečkou Systému Velkého Života! Existuje celá řada úrovní této úžasné kosmické hry na tvory a světy. Existuje „hra na vesmír“, ale jsou i jiná vyjádření Tvůrčí Síly... Podívejte, dnes vím, že VŠE EXISTUJÍCÍ je zcela jednoznačně hra Mysli. To není filosofický názor, to je dokazatelný FAKT. Základem všeho je Jediné vědomí, které si lze představit jako průzračnou myslící Energii. A toto Vědomí si s nevyjádřitelnou nápaditostí hraje na vesmíry, dimenze i na nás samé...

Hraje si TO na tvar a prožitek. Nemůžete tomu žádným způsobem zabránit v tom, aby si to nevázaně hrálo... I naše životy jsou jen trojrozměrné kreslené pohádky, kterými se baví toto Základní Vědomí.

Existují tedy i vyšší úrovně než je kosmická?

Ano, nad tímto kosmem jsou další a další světy... Můžete si představit tento vesmír jako akvárium v místnosti, která představuje vyšší realitu – a tato místnost se nachází uvnitř stavby ještě vyšší reality... a ta je obklopena krajinou další reality... Světy jsou simulace vytvořené uvnitř jiných simulací a tyto simulace existují opět jen jako výtvory v rámci dalších simulací Mysli.

Jaký je význam toho všeho?

Nic chce být něčím. To je zásadní význam. Kdybyste byli NIC, čiré NIC, asi byste měli tendenci se zdeformovat v NĚCO. Vy jste NIC. NIC zdeformované jakoby v NĚCO. Základem Bytí je Čirá Nicota, schopná sebe-uvědomování. Tato Nicota je i Základní Energie. Je to podivné, ale v Podstatě Bytí vše splývá v jedno – Nekonečná Energie je zde Ničím, Počátek je Koncem...

Lze vůbec pochopit existenci?

Na to je velmi těžké odpovědět. Je NUTNÉ ji pochopit? Na každé úrovni vědomí chápeme existenci jinak. Existence není jednoznačná a uchopitelná. Je to Čiré Vědomí. Myslím, že toto Vědomí skrze nás hledá odpověď na to, čím je nebo čím pro sebe může být. To je důvodem naší existence. Vesmíry jsou jako počítače hledající Odpověď... Podstata se neustále ptá sebe sama na to, čím je. Vynalézá různé způsoby tázání se. Včetně nás.

Z hmotného vesmíru se dá dostat tedy do vyšších úrovní?

Pokud chcete, tak ano. Existence se přizpůsobuje změnám v našem vědomí. Když se zakotvíte v sedmém centru, vidíte bez problémů do stovek různých druhů prostoru zároveň. Změnou rychlosti mentálních kmitů opouštíte jednu úroveň Skutečnosti a ocitáte se v jiné. Například planety hmotného typu mohou existovat jen v nižších úrovních reality. Když vibrujete rychleji, nenacházíte se už v dimenzi navzájem oddělených trojrozměrných objektů, ale v naprosto jiné verzi vesmíru. Odtud můžete vnímat i fyzický vesmír, ale to, co z lidského úhlu pohledu vypadá jako gigantické, se rázem nesmírně zmenší...

Metagalaxie jsou jen zrnka světla ve vás... Zde se spojujete se svojí Vnitřní Podstatou tak těsně, že pozvolna mizí hranice mezi „vámi“ jako bytostí – a Podstatou samotnou. Zde jasně chápete, že nic neexistuje takzvaně fyzikálně. Všechno, čemu člověk říká fyzika, je Vědomí. Chápete, že vůbec VŠE je pouhým rozmarem Mysli. Zjišťujete, že Realita je žijící myšlenková konstrukce, která sestává z nepředstavitelného počtu úrovní.

Trojrozměrné způsoby myšlení zde prakticky zanikají, nastupuje „hypermyšlení“ a stav Jasného Vnímání naprosto Všeho. Abyste se stali obyvateli TAKOVÉHO kosmu, stačí aktivizovat svoje 7. centrum tak o 1 procento nad současný planetární průměr. Ale musíte se v tomto stavu ukotvit a udržet. Jinak budete vnímat jen pouhé záblesky tohoto přirozeného stavu. Různé „nirvány“ a „samádhi“ jsou záblesky tohoto stavu, který zatím není běžně lidem známý.

Proč vlastně existují hmotné světy?

Hmotné světy jsou vynikající trenažery Vědomí. Proto jsou navrhovány a stavěny všude, kde to Vědomí uzná za vhodné.

Inkarnujeme se do hmotných těl jak nás učí například buddhismus?

Ne přesně tak, ale inkarnujene se – samozřejmě. Jak jinak bychom se sem dostali? Jsme vědomá Bytostná Jádra, která přicházejí z daleka, aby dosáhla na Zemi určitých výsledků, určitého pokroku. Země je perfektní cvičný svět. Přicházíme sem po miliardách ze Zdrojů, které nás vyvíjejí. Když jste mimo tělo, vidíte obrovské zástupy příchozích do tohoto světa. Plynou sem jako gigantická mentální řeka…

Tato kosmická řeka sestává z milionů zářících shluků, to jste VY – lidské duše. Ve svých domovských světech v určité chvíli pocítíte silný hlad po zkušenostech. Jak se to stane, ucítíte obrovský energetický tah směrem do vesmíru a máte pocit, že vás to „někam odnáší“... Pak se ocitáte v přestupních branách. Fungují jako vibrační dekompresní komory. Skrze ně sestupujete do vesmíru tohoto typu. Nejbližší dekompresní komora je v galaxii Epsylon, ze Země ji vidíte jako zářící bod uprostřed souhvězdí Labutě...

TUDY lze přijít do této galaxie, do Mléčné dráhy. Tato galaxie je energeticky velmi hustá, vibruje pomalu. Je to značně „drsné“ kosmické prostředí, ale VY sem chcete! Nachází se zde více tréninkových planet typu Země. Některé už byly demontovány, jiné se naopak staví. Planety jsou veskrze umělé útvary, vyrábějí se tak říkajíc „na zakázku“. Země měla být opravdu velmi tvrdý svět – a v tomto smyslu se myslím povedla.

Kde jsou naše domovské světy? Co to je?

Vypadají jako obrovské mnohavrstevné koule světla nebo duhové spirály. Tedy – tak by vám připadaly, kdybyste je vnímali mimosmyslově z lidské perspektivy. V domovských světech jsou vás biliony, ne miliardy... Tyto světy nemají podobu planet, jsou to Energetické Celky. Jste zde rozmístění jako jiskřičky Vědomí nebo jako živé energetické kapky Veliké Mysli... Cítíte se zde být doma. Proniká vámi zde pocit absolutního bezpečí.

Na planetách jste vždy více, či méně cizinci. Nezáleží na tom, jestli jste absolvovali ve vesmíru spousty životů... Na planetách nikdy nebudete doma. Jsou to pouze přechodná stanoviště. Skutečně doma jste pouze v původních Celcích.

Prý si pamatuješ svůj sestup do tohoto vesmíru...

Ano, pamatuji si ho velmi dobře. I každý z vás si ho pamatuje, ale ne na úrovni svého lidského ega. Každý z vás je stoprocentní mimozemšťan. Nikdo z vás nepochází z této planety. Planeta vás neumí vytvořit. Něco tak dokonalého jako duše nemůže vzniknout z planetární energie. To je stejně absurdní, jako byste si mysleli, že jste vznikli „ze svého bytu“. Když jsem se rozhodl jít na Zemi, prošel jsem dekompresní komoru v galaxii Epsylon... Ocitl jsem se v proudu milionů dalších bytostí, které se pohybovaly stejným směrem.

Vesmír křižují obrovské dálnice duší. Je to vždy jako ocitnout se v proudu živých lamp – a každá z nich je jedno konkrétní individualizované vědomí! Je to povznášející a příjemný pocit takto plynout v proudu živých já. Bytosti spolu hovoří ne slovy, ale mnohem dokonalejším způsobem. Letíte společně kupředu – tam, kde cítíte svůj zvolený cíl. Čím blíž se k tomuto cíli dostáváme, tím víc se zvyšuje rychlost našeho pohybu k němu. Pak cítíte, jak se mění rychlost vaší mentální vibrace. Přizpůsobujete se prostředí a připravujete se na sestup do atmosféry Země.

Jak dlouho trvá cesta na Zemi?

Časově se to nedá vyjádřit. Vesmírem se duše v zásadě může pohybovat systémem skoků z místa na místo a ani nemusí nikam „letět“. Ale to neznamená, že nemůžete vnímat cestu jako pocit plynutí prostorem... To plynutí je součástí procesu adaptace na podmínky hmotných systémů. Občas vás zastaví Světlo. V kosmech jsou rozeseta „trans-inkarnační centra“, která regulují pohyb.

Duše je částečka Věčného vědomí a je „naprogramována“ tak, že touží realizovat všechen svůj mocný vnitřní potenciál. Ale dokud nemá dostatečné inkarnační zkušenosti, cítí se ve vesmírech někdy zmateně. Musí být navigována. Duše se koncentrují v ohniskách a pak jsou vystřelovány dál – ke konkrétním světům. Jste individualizované verze nezničitelného Vědomí.

Vstupem do reinkarnační hry vstoupíte do jiných vztahů se svým Základem. Objevíte nové dimenze svého projevu. To je pravý důvod zájmu o reinkarnační hru. Duše, které o tuto hru nejeví zájem, vůbec nevidí hmotný vesmír. Neexistuje pro ně. Na místě, kde je, vidí prázdno. Vesmír je pro ně jen potenciální možnost, ne něco vytvořeného. Je těžké to pochopit tady na Zemi, ale uvědomte si, že duše vnímá čas zcela jiným způsobem.

Duše, které mají zájem „jít do toho“, jsou vedeny zkušenými Bytostmi k cíli. Nemusí to být jen Země.

Střídá duše planety na kterých se inkarnuje?

Ne, není to obvyklé. Spíše si vybere jeden svět a zde absolvuje několik „cyklů“ - tedy životů. Pak, po absolvování všech cyklů, může svět změnit, nebo se vrátit do svého domovského Celku. Ale existuje mnoho přístupů k reinkarnační hře a tedy i mnoho vyjímek. Mezi inkarnacemi zůstávají duše v prostředí „své“ planety, nevracejí se domů, protože to vyžaduje vibrační dekompresi a zásadní změnu duše.

Jak vypadá tato dekomprese?

Poté, co duše absolvuje celý soubor cyklů, dostane se jakoby na „vnější plášť“ energetických vrstev planety, na které probíhal výcvik. Vibruje stále rychleji – a tím se přibližuje víc a víc k úžasné, s ničím nesrovnatelné světelné záři... To fantasticky živé Světlo se do duše přelévá – stává se jí. Mezi duší a Světlem zaniká rozdíl. Toto Světlo je inteligence vnitřního Bytí duše. Toto Světlo není nic vnějšího. Duše poznává, že vždy existovalo v jejím nitru. Ono BYLO jejím nitrem! Bylo jí samou v tom nejhlubším a nejopravdovějším smyslu…

Duše je absorbována Světlem svého vlastního Nitra a vystřelena zpět do vyšší reality svého domovského Celku. Vrací se obohacena úžasnými prožitky a naplněna fantastickými příběhy, kterým na Zemi říkala „lidské životy“. Po dekompresi duše opět chápe, že „vesmír“ je něco naprosto jiného, než si představovala. Ví, že fyzikálním zdrojem a epicentrem hmotného vesmíru je její vlastní nitro.

Po smrti tedy neodcházíme přímo domů?

Ne, duše po smrti svých těl zůstávají v atmosféře Země. Zde obývají různá pekla a nebe a jiné virtuální subjektivní říše, vzniklé aktivitou jejich vědomí. Duše může po fyzické smrti zjistit,co je pravá podstata Reality, ale jen tehdy, pokud v sobě najde k tomuto zjištění odvahu. Duše procházejí po fyzické smrti mnoha fázemi opětnému přivykání k netělesné existenci. Lze to přirovnat k malým dekompresím. Někdo vystoupá až „nahoru“ do vnějších obalů Země, ale většinou zde potkáte jen „hotové finalisty“ - tedy ty, co už opouštějí zemský inkarnační cyklus.

Jak je možné, že ty se na tuto hladinu můžeš dostat? Patříš k finalistům?

Ne, patřím ke „Skokanům“. Skokani jsou duše, které fungují poněkud odlišným způsobem a preferují spíše skákání ze světa na svět. Neabsolvují reinkarnační cykly. Nejsou tak připoutané ke konkrétním planetám. Tento způsob setrvávání v kosmu přináší řadu výhod i nevýhod. Mohu se od vaší planety odpoutávat v podstatě dle libosti, ale zároveň se nedokážu – jako většina jiných Skokanů – plně ztotožnit s biologickým tělem, nabízeným Zemí. Zůstávám cizincem. Ale nestěžuji si. Je to tak zcela v pořádku. Má to tak být.

A jaké jsou výhody Skokana?

Nezapomíná tak snadno na Podstatu Bytí, protože se tolik neváže na konkrétní systémy. Tedy neváže se na ně do takové míry, aby dokázaly zcela pohltit jeho pozornost. Stále nějak cítí Pravou Skutečnost. Alespoň částí sebe je permanentně „sám sebou“, tedy Bytostným Jádrem. Existují různé typy Skokanů a někteří existují, jako by ani neopustili svůj domovský Celek...

Je to těžko popsatelné lidskými slovy, ale je možné se inkarnovat a přitom jakoby zůstat mimo hmotný vesmír... Skokani na planetách představují zpestření, překvapují tím, že planetě ani její civilizaci nepodléhají – a přesto se nacházejí ve hmotném těle. Skokani jsou jedním z kosmických žertů Nejvyššího Vědomí. Mají probouzet, proto se také určitému typu Skokanů říká Probouzeči... Oni probouzejí, i kdyby nechtěli. Snaží se zamaskovat, ale jsou vždy stejně vidět... Jsou odlišní, vysílají jinou vibraci.

Zatímco běžné duše mívají problém vědomě vystoupit ze svého těla, mají naopak Skokani problém se v těle udržet. Na Zemi jim nezbývá nic jiného, než hrát si na čaroděje, na svaté, nebo šamany. Není to často to, co by chtěli – jen jednoduše nedokážou „splynout s davem“.

Jsou skokani zvlášť vyspělé duše?

Ani ne, jen volí poněkud jinou cestu svého rozvoje než duše vstupující do sérií životů. „Vyspělost“ je velice relativní pojem. Duše na Zemi neznají sebe sama. Neví, JAK jsou doopravdy vyspělé! Duše je velmi vyspělá už při svém ZRODU. Ne, lišíme se od sebe jen nepatrně.

Ale proč jsou mezi lidmi tak velké rozdíly? 

Mluvíte správně o rozdílech mezi LIDMI. Já mluvím o rozdílech mezi DUŠEMI. Duše je velmi ošemetné třídit. Je poměrně směšné rozdělovat je na „vyspělé“ a „nevyspělé“. Každá duše je VELMI vyspělá vesmírná entita. Podíveje – duše je Bůh sám, jen natřený jistými líčidly. Bůh je dokonalý. Duše je tenoučká iluzorní slupička kolem Jediného Absolutního Jádra Bytí. Takže mluvit o vyspělosti a nevyspělosti duší je směšné. Jsme velmi dokonalí, ale na Zemi o tom často nevíme. Když projdeme dekompresí a vrátíme se do svého přirozeného stavu, rozpomeneme se.

Na Zemi jsou ale přesto patrné obrovské rozdíly ve stupni duchovního rozvoje. Čím je to tedy dáno?

Já zde tak velké rozdíly nevidím. Jste si naopak velmi podobní. Duše se na Zemi chovají JINAK, než ve svém přirozeném stavu. To je ale v pořádku. Člověk který se přišel vyřádit na fotbalové hřiště také doma nebo v zaměstnání nesráží ostatní k zemi a nekope do věcí... Země JE kosmické fotbalové hřiště. Je třeba dopřát zde duším úlevu od Věčnosti. Ony se zde intenzívně učí právě TÍM, že jakoby zapomenou na to, čím jsou...

Chcete-li se soustředit na HRU, nemůžete v ni zároveň nevěřit. Je zde pár Skokanů, stejně jako na jiných podobných planetách – a ti si uvědomují, že jádrem každého sám Bůh a že planety jsou jen virtuální bubliny. Ale parametry HRY jsou nastaveny tak, aby Skokani nemohli hráče pohroužené do virtuálních dějů příliš vyrušovat... Když je vyruší příliš, ukřižují je, upálí, nebo šoupnou pěkně do psychiatrické léčebny a je to...

Ale není snad smyslem pobytu Skokanů na planetách jejich obyvatele budit?

Je, samozřejmě. Vždyť říkám - je to takový kosmický žert! Ale zkuste zde někoho vzbudit.

Je naším nitrem skutečně Bůh? 

A CO jiného by jím asi tak mohlo být? Ano, Absolutní Vědomí, které můžete označit slovem Bůh, JE naše vlastní nitro. Uprostřed naší duše sídlí Absolutno samo – a pokud na něj jen o něco více obrátíme svoji pozornost, budeme udiveni, jak BLÍZKO nám se doopravdy nalézá. Na Absolutnu nebo Bohu není vlastně nic mystického. Je to jednoduše Jádro Bytí. Doopravdy zde není nic kromě tohoto Jádra. Vše „jiné“ než Bůh je zlomkem Boha a existuje v něm, ne mimo něj. Cesta duše do vesmíru je libovolně náročná procházka Boha ve snu.

My všichni vytváříme nekonečně dlouhou a nekonečně spletitou cestu, která je doopravdy okružní jízdou Boží mysli nekonečně malým bodem. Když se nám absolvování života zdá, že letíme do Světla, znamená to jenom, že se po sledování uměle vygenerovaných komických obrázků obracíme opět k Sobě. Pokud toto Světlo pochopíme jako sebe sama, jako svoji prapůvodní identitu, přestává pro nás systém iluzí existovat.

Ale ne každý má tu odvahu ponořit se ZCELA do sebe sama. Toto „ztotožnění se“ je oddalováno a my hrajeme roli inkarnující se duše. Nejskutečnější oblastí naší existence je naše nitro.

Jsou stavy při výstupech z těla shodné se stavem po smrti?

Ano, zcela shodné. Není v tom žádný rozdíl. Biologický organismus opouštíme buďto reverzibilně, nebo ireverzibilně. Ale stav vně těla je přitom stejný.

Co se s námi děje těsně po smrti?

Ocitáte se nad tělem a poznáváte, že už nejste schopni se do něj vrátit. Pak vás to nasaje do astrálního prostoru a vy se zde ocitnete v různých peklech a rájích - tedy v nízké úrovni halucinací. Tyto halucinace jsou past, protože je nedokážete většinou vědomě řídit ani správně chápat. Domníváte se, že jde o objektivní realitu nezávislou na vašem vědomí. Ale naštěstí sem pronikají miliony astrálních asistentů, kteří nabízejí technickou pomoc, vylovují vás z vašich subjektivních vizí, které si tvoříte - a převádějí vás mnohem výše.

A co se stane, až se po smrti dostaneme z této úrovně halucinací?

Začnete se konečně zabývat sami sebou! Po smrti můžete například prožít znova jakoukoliv událost svého života. Všechno, co jste kdy prožili, můžete prožít znovu. Jakoukoliv situaci si můžete skrze svá centra znovu přehrát a vstoupit do nich s plnou smyslovou účastí - libovolněkrát. Můžete vnášet do děje dokonce úpravy, můžete různé situace prožít jiným způsobem. Mnozí to dělají a velmi je to baví.

Je to hra, která vás nenápadně, ale účinně rozvíjí. Na Zemi se nacházíte zúženém stavu vědomí. Situace považujete za své vládce, namísto abyste je vědomě a svobodně tvořili. Situace jsou dílem vašeho vědomí, ale vy si to neuvědomujete. Situace jsou obsahem vaší mysli oblečeným do smyslové formy. Po fyzické smrti chápeme daleko lépe podstatu situací.

Mohli bychom si po smrti přehrát i historii celého lidstva?

Mnozí to dělají. Můžete minulost také přímo navštívit.

Navštívit minulost?

Ano, mimotělesný stav vám poskytuje jak po smrti tak během astrálního cestování v podstatě neomezené možnosti. V tomto stavu lze i cestovat v čase.

To je skutečně možné? 

Ano, lze se přesouvat mezi shluky událostí – tedy z lidského úhlu pohledu volně cestovat časem. Neexistují ve skutečnosti minulé a budoucí události. V prostoru se vznášejí SHLUKY SITUACÍ, produkované energetickými centry. Tyto situace mají různý kmitočet, různý stupeň pravděpodobnosti. Sestavují se automaticky do konglomerátů, do dějinných linií...

Ale čas nemá tu podobu, kterou mu přisuzujeme. Jsou zde shluky událostí, které se do časové posloupnosti zařazují na základě rotace a vibrace svých kvant... Nejsou jen chronologické světy. Kolem existují reality naprosto jiného druhu. Když se nacházíte mimo tělo, můžete cestovat časem. Když opustím tělo, mohu plout napříč skrze vaše dějiny a zastavovat se kdekoliv.

Pokud bych disponoval obrovskou energií, mohl bych také ovlivňovat samo vytváření dějin. Ve vyšších dimenzích vzniká velmi mnoho možností jak prožít dějiny, vzniká více verzí dějin. Všechny tyto verze jsou rozestavěné v obrovském Prostoru Přítomnosti. Neexistují jedny dějiny, nikdy zde nebyla jen jedna historie.

To je ale opravdu těžké pochopit.

Ano, trojrozměrně uvažující vědomí to dokonce uráží. Jak si může někdo dovolit rušit mé jistoty, moji minulost? Ujišťuji vás, že minulost není zdaleka tak pevná, jak se vám může jevit, zatímco pobýváte ve svém lidském mozku. Dějiny jsou stejně tak pružné a ohebné jako cokoliv jiného. Nacházíme se v PŘÍTOMNOSTI. A tato Přítomnost je nekonečně flexibilní...

Pokud chceme, vytvoříme si v ní čas nebo jinou anomálii. „Čas“ je zakřivená přítomnost. Je mnoho druhů času... „Dějiny“, „historie“ - to může být kdykoliv změněno. Lze rozštěpit veškeré dějiny na energetická kvanta a ta bleskově přeorganizovat do jiné formy. Vyspělé Bytosti vnímají čas zcela jinak. Necítí se být zdaleka tak vázány na nějakou konkrétní, pevně danou minulost. Kdykoliv můžete přijít o všechno, co jste považovali za svoji minulost – stačí uskutečnit pár změn ve vašem energetickém systému.

Minulost je konstrukce vědomí. A vědomí je dynamické, tvůrčí. Proto je možné minulost měnit. To, o čem mluvím, není jen záležitost posmrtného života. I během fyzického života na Zemi lze vstupovat do astrálu a žít v něm zcela plným životem.

Proč jako lidé nevnímáme během života astrál?

Vaše vnímání je zatím příliš jednostranné. V tom je zásadní problém. Vaše vnímání vás definuje. To je důležité si uvědomit. Celá iluze vašeho pozemského života vzniká díky složité percepční hře. To, co chápete jako planetu Zemi se může zcela změnit, když přeostříte své vnímání. Můžete jen poněkud posunout energetické ohnisko zaostření v jednom ze svých spodních center - a ocitnete se okamžitě úplně jinde.

Pomocí vnímání definujete svoji skutečnost. Když upravíte vnímání, jste někdo jiný, nebo se ocitáte jinde, v jiném rozměru bytí. Relativně malou změnou ve vašem energetickém systému se můžete ocitnout v nekonečném prostoru, v „nirváně“ - nebo v něčem podobném... Nirvána není nic tak úžasného. Jen jste přeostřili svoji optiku. Občas se dostavuje výjimečné Poznání, ale to nemá nic společného s „nirvánami“.

Dokonce i Země existuje pouze ve vás a není těžké ji z vašeho vedomí smazat pouhým otočením vypínače. Země je něco jako hologram. Když v sobě otočíte vypínačem, ocitnete se okamžitě na „jiné“ Zemi. Vypínač lze zafixovat ve více polohách. Lze se skutečně napojit na nejrůznější hladiny mnohastupňové reality, kterou Země představuje. Lze fungovat zde, ale vaše vědomí může být vtaženo i do jakékoliv jiné časoprostorové virtuální hry. Tyto hry se vám přímo nabízejí.

Přeladit se na hladinu astrálu je pro každého z vás možné, jen nevíte přesně jak na to. Skoro nikde na Zemi se to zatím profesionálně nevyučuje. A pokud ano - jde o vojenské aktivity nepřístupné širší veřejnosti. Vyladění se na astrál - pro vás nejbližší další svět v tomto Multiversu - by mělo být vyučováno už na každé základní škole na Zemi a jednou vyučováno bude.

Na Zemi dnes převažuje představa, že nejvyšším cílem duše je dostat se do nebe. Koresponduje to s tvým poznáním?

Ne. Směřujeme MNOHEM výš, než do nějakého „nebe“. Je důležité poznat takzvaný astrální prostor. Naším cílem není zvířecí lenošení v „ráji“ nebo v „nebesích“. Lidské bytosti musí daleko víc pochopit sebe sama a své vnitřní možnosti. Na periferii astrálu existují tisíce různých „nebeských říší“. Nezáleží na podobě světa, ale na stavu vědomí. Postupně se musíte naučit chápat, že každé „místo“ je výtvor mysli a že každý svět je pouhou pomůckou a nikoliv cílem. Vize ráje mohou být dočasně velmi příjemné, ale setrvávání v rájích může být i upozorněním, že jste se od svého skutečného bytostného cíle odchýlili.

Bytosti na vyšších astrálních hladinách vás učí: Vykořeňte ze sebe touhu po světech, protože světy jsou v podstatě mentální zlozvyky. Tvary se mohou skrze vás poskládat do jakýchkoliv kombinací. Světy jsou silné díly morfickým archetypům, z nichž si je pro sebe skládáte. Mohou před vámi tančit libovolné formy, mohou se zvětšovat a zmenšovat, kombinovat se...

Ale to vše vzniká skrze vaše spodní energretická centra. Mysl si snadno postaví nekonečnou řadu světů, jimž na astrále „musí projít“. Než pochopíte, že místa jsou fikce, jste zajatci svých pekel a rájů. Vyhrávají ti, kteří pochopili tvar jako symbol. Hnijící nestvůra která po vás natahuje paže, nebo jako zářivá postava v bílém rouše se zlatým opaskem – to vše jsou jen výtvory mysli. Postupně vám začne připadat neuvěřitelně směšné podléhat astrálním formám. Dokud berete astrální hru vážně, mohou vás vytvářením myšlenkových forem mnohé bytosti ovládat. Je mnboho bytostí, které mají chuť si s vámi prostě zažertovat. Jsou jiné, které vás chtějí testovat a zkoumat. Ale pak jsou zde tvorové, kteří potřebují vaši energii a kteří se vás snaží polapit, omezit. Ti, kteří zcela podlehli svým smyslovým vjemům, jsou v astrální říši bezbranní a slepí.

Pamatujte si, že Poznání není smyslový vjem. Není to ani vjem prostoru, ani vjem světla, ani vjem nekonečna. Poznání je vždy SEBE-POZNÁNÍ. JINÉ Poznání neexistuje! Poznání, pochopení pravého stavu věcí, je vlastně zaměření naší pozornosti na svůj Bytostný Základ.

Co můžeme během života udělat pro to, abychom byli po smrti svobodní a vědomí?

Je nutné učit se během života opouštět fyzické tělo. Je nutné naučit se bděle snít a ovládat sebe sama a své prožitky ve snu svou vůlí. Ale vůbec nejdůležitější je pro nás začít si postupně uvědomovat, že nejsme jen to, zač se dnes masově považujeme. Jsme doopravdy něco mnohem dokonalejšího. Ve vnitřních a centrálních oblastech naší mysli probíhají pochody, které si vůbec jako lidé neumíme představit.

Stačí se z pokusných důvodů ponořit hlouběji do sebe – a setkáte se s těmito oblastmi. Uvnitř jsme někým jiným, než na povrchu. Uvnitř si uvědomujeme, že vesmír je pouhý psychický fraktál, mnohost a jednota jsou zde jedním... Můžete své nitro chápat jako Velikou Jednotu, nebo Božství. Naše nitro nosíme stále sebou, takže Božství není vůbec vzdálené, ať jsme kde jsme, je doslova na dosah ruky. Za naší běžnou myslí prostě neustále funguje Hluboké Vědomí našeho Bytostného Jádra – a ZA ním je Hypervědomí, které si jako lidé NIJAK nedokážeme představit... Zrnéčko Hypervědomí v sobě vytvořilo to, co chápeme jako jako „sebe“, svět a podobně... Žijeme v oceánu Hypervědomí a jsme pouhým výstupkem tohoto Hypervědomí, ale neuvědomujeme si to...

Můžeme si to představit tak, že jen nekonečně malá oblast Nekonečného Vědomí jako takového na nekonečně krátký okamžik vytvořila takové kategorie jako je mnohost, prostor nebo osobní identita. Ostatní Vědomí zůstalo tímto zajímavým experimentem nedotčeno. Řekněme, že tato nekonečně malá oblast, v níž nekonečně krátkou dobu trvá experiment - to je to, co považujeme za svůj svět, za tento vesmír a za sebe sama. K tomu, abychom poznali Pravou Podstatu, se musíme dostat za kódy, které v nás vytvářejí iluzi této oddělené, konkrétní reality i iluzi nás samých.

Je zde nějaká shoda s tvrzením buddhismu, že se máme dostat za mysl a dosáhnout konečného vyvanutí?

Shoda je pouze povrchní. Vědomí je velké mystérium. Není nic mimo Vědomí a není vědomí kromě Vědomí. Vědomí je absolutní kouzelník. Pokud jste zváni „za“ mysl, neznamená to, že máte nemyslet. Naopak! Jste zváni do stavů SKUTEČNÉHO myšlení! Prožitky „nirvány“ jsou na zemi často jen senzorickou pastí. Existence je velmi, velmi odlišná od vašich současných kolektivních představ. Instrukce vyšších dimenzí zní: Ano, jděte „za“ mysl, ale snažte se i tam myslet! Lidé dosud tak málo ví...

A jsou na svoji nevědomost k tomu ještě tak pyšní! Základem bytí jsou vibrace a vibrační mentální vzory. Vyšší Realitu pochopíte teprve ve Vyšší Realitě. Pojmy opičáků jako „konečné vyvanutí“ a „nirvána“ je možné vykřikovat zde, na povrchu Země. TAM nemají žádnou platnost. Vyšší stavy jsou v zásadě nepopsatelné lidskými slovy. Čĺověka se všemi jeho nirvánami a jinými představami musíte opustit, abyste mohli vstoupit do vskutku kosmických stavů vědomí. Neexistuje žádné „konečné vyvanutí“.

V otázce stavů a trvání Vědomí neexistuje vůbec žádná konečnost. Vědomí je absolutně nekonečné.

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.50 (7 hlasů)
 
Reklama
Obsah tohoto reklamního panelu nesouvisí přímo s publikovaným článkem.
 
nacita se...