Iva Hédlová - alternativní terapeutka, mistr reiki

Močový měchýř

Zánětlivá onemocnění
Existuje celá řada histologických typů cystitid. V bioptické praxi je někdy velmi obtížné je diagnostikovat, nehledě k tomu, že nebývají často bioptovány. Zvláštní typy zánětlivých procesů ve sliznici močového měchýře…

 

… které mají úzký diferenciálně diagnostický vztah k nádorovým afekcím,  je prezentován v sekci "Změny, které napodobují histologicky karcinom".

Hemorrhagická cystitis
Klinicky se projevuje hematúrií a bývá dávána do souvislosti s virovou, méně často s bakteriální infekcí. Způsobena bývá rovněž chemickými látkami (léky, barviva, insecticidy) či radiací.

Bioptována bývá výjimečně. Histologicky se nachází edematózní sliznice s překrvenými cévami a krvácením v lamina propria.

Intersticiální cystitis (Hunnerův vřed)
Vyskytuje se u žen středního a staršího věku. Klinicky se projevuje zvýšenou frekvencí, urgentností močení a bolestivostí. Při cystoskopii jsou nalézány petechie, rozsáhlejší slizniční krvácení a méně často vředovité léze, které mohou mít v okolí radiální jizvení. Moč bývá sterilní. U pacientů s dlouhodobým trváním dochází k fibrozní přeměně stěny měchýře a k snížení jeho kapacity.

Histologicky jsou vředy zachyceny vzácně, pokud ano, dosahují často hluboko do lamina propria. V okolí bývá silná lymfocytární zánětlivá infiltrace. V oblasti muscularis propria bývají fibrózní změny. Pokud nejsou zachyceny vředové léze, jsou změny méně specifické a z histologického vyšetření nelze diagnózu spolehlivě stanovit.

Eosinofilní cystitis
Jde o spornou kategorii. Zvýšené množství eosinofilních leukocytů se nachází u alergických reakcí, ale biopsie bývají u těchto stavů odebírané spíše výjimečně. Jev bývá spojován také se současným výskytem uroteliálního karcinomu. Zůstává však otázkou, zda je nutné eosinofilní cystitidu vydělovat jako zvláštní typ zánětu močového měchýře.

Bakteriální cystitis
Klinicky se projevuje zvýšenou frekvencí a urgentností močení s dysúrií a eventuelně s hematúrií. V závažnějších případech dochází hnisavé exsudaci. Cystoskopicky je zpočátku sliznice zarudlá a edematózní, může se potáhnout šedavým fibrinozním až fibrinózně hnisavým povlakem.

Histologicky bývají zachyceny ulcerace, hyperplastické, vzácněji metaplastické změny urotelu. Sliznice je infiltrována smišenou celulizací, jejíž složení se v průběhu onemocnění mění.

V nepříznivých případech (celkové oslabení organismu z jiné příčiny) může dojít až ke vzniku gangrenózního zánětu, kdy dojde k nekróze sliznice a změny přecházejí na svalovou vrstvu. Proces může dosáhnout až k seróznímu povrchu měchýře či penetrovat do okolních struktur.

Při infekci bakteriemi, které ovlivňují pH moči směrem k alkalickým hodnotám může dojít k vysrážení solí an povrchu sliznice až tvorbě krusty. Sliznice reaguje většinou těžkým floridním zánětem, později dochází k vymizení zánětlivé celulizace a výrazné fibroprodukci.

Emfyzematózní cystitis
Vyskytuje se častěji u žen a diabetiků, bývá způsobena Escherichia coli. Cystoskopicky je sliznice změněná puchýřnatými útvary světlé barvy. Histologicky jde o dutiny lemované plochými urotéliemi, proces se může propagovat až do muscularis propria.

Mykóza močového měchýře
Nejčastěji jde o infekci kvasinkou Candida albicans (vzácněji Actinomyces spec.). Velmi často jde o ascendentní infekci, méně často o hematogenní rozsev (většinou u pacientů s oslabenou imunitou). Ascendentní infekce je častější u žen. Příznaky se příliž neodlišují od příznaků jiných cystitid.

Makroskopicky bývají na sliznici ostře ohraničené nepravidelné skvrny. Histologicky bývají přítomné ulcerace a floridní zánětlivá celulizace. Mykotický původ lze snadno prokázat pomocí speciálních barvení (PAS, Gömori či protilátka BCG).

Malakoplakie
Malakoplakie se může vyskytnout v kterémkoliv věku, nejčastěji však postihuje ženy v 5. dekádě. Obvykle se udává se, že podstatou je granulomatózní proces, kdy mononukleáry nejsou schopné zabít fagocytované baktérie. Nejčastější agens udávané v souvislosti s malakoplakií je Escherichia coli, méně často Proteus vulgaris či Klebsiella pneumoniae.

Klinické projevy odpovídají zánětu močového měchýře, včetně časté hematúrie. Cystoskopicky jde nejčastěji o měkké žlutavé povlaky na sliznici s překrvením na periférii. Většinou jde o nevelké léze, udává se, že ložiska nad 2 cm v největším rozměru či polypovitá ložiska jsou velmi vzácná. Histologicky se neliší od malakoplakie v jiných lokalizacích. Jde vždy o poměrně monomorfní nakupení makrofágů s granulární a eosinofilní cytoplasmou pod urotelem. Charakteristickým útvarem pro malakoplakii jsou tzv. Michaelisova-Gutmannova tělíska. Jde o nepříliš nápadné, intracytoplasmatické inkluse, většinou bledě zbarvené s koncentrickým uspořádáním. Reagují pozitivně s von Kossovým a Perlovým barvením, obvykle jsou pozitivní při barvení PASem.

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 3.00 (2 hlasů)
nacita se...