Iva Hédlová - alternativní terapeutka, mistr reiki

JAK VIDÍ 17-TI LETÍ MANŽELSTVÍ

 

ManželstvíDříve bylo manželství samozřejmostí. Málokdo zůstával sám. Například ve starém Řecku bylo manželství závazkem státu. Milenecký pár tak dával slib založení rodiny a zplození potomka. Nebylo výjimkou, že páry bývali vybrány a zasnoubeny již v dětství. Většinou se tak stávalo pod vidinou dobrého postavení či majetku.

 


Zdá se, že tehdy mezi sebou mívali manželé i větší autoritu. O tom svědčí i jejich chování na veřejnosti. Mnoho bylo i pro manžele nepřípustné. Jen zavzpomínejme na doby, kdy dámy nosily dlouhé róby a chodily „zavěšené“ do svých mužů po parčících. I pouhý polibek na veřejnosti byl brán jako pohoršující. Společnost se rychle vyvíjí, ztrácí původní morální hodnoty a zásady.

Ještě počátkem minulého století byla dnes tak běžná věc, jakou je rozvod, brána za nemyslitelnou.

Zatímco dnes nás spíše překvapí člověk, který se nikdy nerozvedl… Možná je to i tím, že čím jdeme hlouběji do historie, tím nižšího věku se lidé dožívali. V dobách, kdy bývala průměrná délka života okolo 40- 50 let, znamenalo to, že manželství v pravém slova smyslu trvalo okolo 25-30 let.

Dnes se většina párů bere o poznání déle, ale předtím často žijí již nějakou dobu ve společné domácnosti a hlavně se dožívají vyššího věku. Společně tak stráví téměř 2x více let než jejich předkové.

Pak ale přichází na řadu otázky: „Jakou má manželství hodnotu? Potřebuje i dnešní společnost manželství? Není jen staromódním přežitkem?“

„Nabídka k manželství je největší kompliment. V mnohých případech ale i poslední!“ – H. Rowlandová

prsteny    Mnoho mladých párů manželství radikálně zamítá! Nejčastěji se obhajují tím, že manželství je jen nepotřebná formalita. Pro ně bývá přijatelnější tzv. manželství na zkoušku. Tím je neurčitě dlouhá doba, která by se dala nazvat manželstvím bez oddacího listu. Každá zkouška má něco prověřit a stejně tak i tato. Má milencům dokázat, zda budou ochotni se navzájem přizpůsobit a přijmout toho druhého „se vším všudy“.

Každý má své zvyky a manželství by mělo být i o tom, jak je skloubit, jak hledat kompromisy. Ale vraťme se zpět k naší zkoušce. V takových věcech opravdu může být nazývána zkouškou manželství, ale kdo je zkoušející? Neměl by jím být sám život?! A ten přeci jen z „vymačkáváním“ pasty až tolik nesouvisí! Jak si mají především mladí lidé při této zkoušce dokázat, zda si budou oporou i v době, kdy jeden z nich onemocní!?

V době, kdy přijde na svět dítě nebo snad zestárnou?!? I pokud něco z toho pří své „zkoušce“ zažijí a „nepřečkají“ spolu, nebude je pak rozchod bolet stejně jako by bolel rozvod??? Podle mě má i dnes manželství velkou hodnotu. Je jako spojení horolezců jedním lanem – láskou. Mají tak větší jistotu a pokud si budou pomáhat, dostanou se až na vrchol. Nebude to asi jednoduchá cesta, ale čím bude lano pevnější, tím menší bude nebezpečí pádu. Vždyť slib, který si manželé dají před oltářem už není jako u antických Řeků slibem státu! Dnes je to především slib milovanému člověku!

Teď vás možná napadá: „A co sňatky z rozumu!?!“ Je smutné, že se lidé dokáží brát jen pro peníze nebo lepší postavení. Já osobně bych si nedokázala představit život vedle někoho, s kým by mě pojil jen jeho majetek. Každý občas potřebuje někoho, o koho se může opřít. Nahradí vám pak peníze otevřenou náruč a slova pochopení a útěchy?!?

„V manželství je třeba se někdy přít, neboť tak se vzájemně o sobě něco dozvíme.“ – J. W.Goethe

Velkým problémem dnešních párů bývá i zaměstnání. Večer každý přichází domů, chce se na chvíli „zastavit“, mít od všeho a všech klid. Spěch všedních dnů odnáší čas na lásku. Několikadenní pracovní cesty už také nejsou raritou. Podle průzkumů právě tato období, kdy je jeden z páru daleko od toho druhého, lákají k fenoménu konce 20.století – k nevěře. I když, myslím si, že pokud někdo chce být nevěrný, nikdo ho neuhlídá, ať je kdekoli. Velkou roli zde hrají i média. Občasná nevěra je zde předkládána jako něco zcela normálního. Jen stěží byste hledali film, kde je nevěra předkládána jako něco nemorálního a nečestného.

„Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí. Proč bys blouznil, můj synu, po cizí, proč bys v náručí cizinku svíral? Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu“ (Přísloví 5,16- 18.20- 22)

Škoda, že si člověk včas neuvědomuje, jak druhému může ublížit! Podvedený člověk si pak klade otázky méněcennosti: „Co na ní (něm) vidí? V čem je lepší než já? Co mu (jí) v našem vztahu chybělo?“ Pokud k nevěře dojde, měli by si o tom manželé říct a promluvit si. Ale co dál? Jaká je šance na znovu nalézt ztracenou důvěru? V takových situacích je potřeba mnoho trpělivosti, lásky a citů. K odpuštění nabádá i tato věta z Bible: „Bůh je věrný, a to i tehdy, když mi jsme nevěrní“ (2.Timoteovi 2,13).

„Muž má milenku, se kterou tráví jen hodinu denně a tvrdí jí, že je ženatý. Ona si zbytek života s ním dosnívá, vyhovuje jí to. Soužití s ním jsou jen príjemnosti, žádné otravné rodinné povinnosti. Jenže pak se ukáže, že muž manželku nemá a jen se bál soužití naplno. Když pak chce svou „ milenku“ za manželku, ona uniká do nového trojúhelníku. Její další milenec je opravdu ženatý a zdá se jisté, že z něj bude mít zase jen kouzlo erotiky a zbytek si zas bude jen dosnívat.“ – E. Bernheimová

Z tohoto pohledu dnešní společnost upadá. Je otázkou, jak dlouho ještě může vydržet. Až příliš mnoho lidí dává přednost svobodě a nezávaznosti na úkor manželství a rodiny.

„O mnohých starověkých národech víme, že existovali jen potud, pokud byla zdravá jejich manželství. Po morálním rozpadu rodin následoval často i zánik celého národa…“ – G. Hampel

autor : anonymní maturantka - maturitní referát 5.3.2002

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.50 (1 hlas)
 
Reklama
Obsah tohoto reklamního panelu nesouvisí přímo s publikovaným článkem.
 
nacita se...